Současnost lanšperského hradu

O důstojný stav lanšperského hradu usiluje od svého založení v roce 1992 Sbor pro záchranu hradu Lanšperka. Po přípravných pracích, které zahrovaly odnáletování areálu hradu, vybudování přístřešků (jeden pro uchovávání pracovního nářadí a druhý pro opracované kamenné prvky) a zpracování projektu bylo přistoupeno k samotným stavebním pracem. Zpočátku probíhaůy vlastními silami, později, díky získaným financím od státu, kraje i obce i dodavatelsky.
V roce 2006 byla dokončena oprava obvodové zdi a o rok později byla z iniciativy Regionu Orlicko-Třebovsko v rámci projektu výstavby cyklostezek vybudována vyhlídková plošina, osvětlení hradu a byla upravena přístupová cesta na hrad. Po těchto aktivitách mělo být započato s další etapou restaurace hradní zříceniny, což mělo být zabezpečení zbytků zdiva prvního hradního paláce. Zdálo se, že aktivity na hradě jsou plně rozběhnuty a tak v roce 2008 bylo odkryto sklepení s propadlou klenbou.
Po záchranném archeologickém výzkumu a zjištění stavu zdiva měl být stanoven další postup prací. V té chvíli se však práce na lanšperské zřícenině zastavily. Reprezentace obce vzešlá z voleb v roce 2006 (vlastníkem hradu je obec Dolní Dobrouč) totiž hrad už nepovažovala za svou prioritu a v praktické rovině nepodnikla nic, čím by na rozběhnuté práce na hradě navázala. Tento zlom bohužel přišel nejméně vhodnou dobu, kdy byla odkryta část hradního sklepení. Propadlý palác je od té doby nezabezpečený, rychle chátrá a jeho stav je havarijní.

Odkrytý hradní palác, rok 2008. Od té doby se bohužel nic nezměnilo, pouze plachty jsou již roztrhané a odkryté výborně dochované zdivo se postupně rozpadává

Vlastník hradu, obec Dolní Dobrouč, se Sborem postupně přestal spolupracovat. Starosta obce nebo jeho zástupce, který se v minulosti účastnil valných hromad i jednání správní rady Sboru, se již na těchto setkáních neukázal několik let. Sbor také není informován o návštěvách orgánů památkové péče na hradě, jichž se v minulosti vždy účastnil.
V roce 2013 se na chvíli zdálo, že se přístup obce mění. Na počátku léta se uskutečnilo setkání zástupců obce, Sboru a architekta Klimeše z Pardubic, jehož cílem bylo objednání projektu, jež by umožnil pokračování záchranných prací. Jednatel Sboru byl mile překvapen iniciativním přístupem zástupců obce, jež na zmíněném jednání projevili zájem nejen o již odkrytý sklep, ale i o komplexní řešení, jež by zahrnovalo mj. i hradní příkop, lavičky a informační tabulky v areálu hradu ale i přeměnu hospody pod hradem v penzion poskytující podporu návštěvnosti hradu i okolí.
Studená sprcha však měla přijít po prázdninách. V okamžiku, kdy už byl projekt ve vysokém stadiu rozpracovanosti, architekt Klimeš obdržel zprávu, že obec značně redukuje zadání. Následovalo jednání mezi architektem a obcí a reálně hrozilo, že projekt vůbec nebude. Jen díky neobyčejné velkorysosti architekta Klimeše byla nakonec zakázka v redukovaném rozsahu zpracována a během listopadu byla předána obci. Neseriozní jednání obce bohužel jen potvrdilo dosavadní nezájem o hradní zříceninu.
Na svém zasedání 13.ledna 2014 rada obce Dolní Dobrouč rozhodla vypovědět Sboru pro záchranu hradu lanšperka, občanskému sdružení, nájemní smlouvu na obecní místnost na Lanšperku (pod hospodou) a do konce dubna dala Sboru příkaz vyklidit nejen zmíněnou místnost, ale i prostranství před ní, tj. stavební buňku s nářadím a dřevo určené na opravy na hradě. Výpověď byla Sboru zaslána dopisem bez jakéhokoli předchozího jednání či upozornění a byla zdůvodňena „...dlouholetým nevyužíváním předmětu nájmu ... a žádná aktivita Sboru směřovaná k zřícenině hradu Lanšperk ...“ . Tímto krokem vlastník hradu, obec Dolní Dobrouč, připravil Sbor o jeho kompletní zázemí na Lanšperku (aniž by s ním předem cokoli projednala) a to nemůže být chápáno jinak, než jako snaha o vykázání občanské iniciativy z lanšperské zříceniny. O určité absurditě situace svědčí i to, že většina majetku, jež měl být vyklizen, byl majetkem obce. Téměř veškeré nářadí totiž bylo pořízeno z prostředků, jež získala obec a prošla jejím účetnictvím. Dalším paradoxem je to, že Sbor poslední dva roky místnost víceméně užívat nemohl – byla totiž vytopena odpadem WC z hořejší hospody. Členové Sboru většinu věcí z místnosti přemístili do sousední stavební buňky, místnost v rámci možností uklidili a pak už jen pravidelně a bezúspěšně vyzývali obec jako vlastníka, aby rozhodla o dalším postupu (co s podlahou, nasáklou omítkou apod.) K údajné nečinnosti Sboru lze uvést to, že aktivita na samotném hradě skutečně ustala, avšak ne z důvodu pasivity Sboru. Je sice pravda, že v posledních několika letech se Sbor již nevěnoval běžné údržbě na hradě, jako je například sekání trávy. Tuto činnost jsme ale vždy brali pouze jako doplněk k vlastním záchranným pracím na hradě a rozhodně není těžištěm činnosti Sboru. Důležitým důvodem, proč Sbor od osekávání trávy upustil, bylo vyhlášení areálu hradu významným krajinným prvkem (což mj. znamená významné omezení všech umělých zásahů do přírody, kterým je i sekání trávy.) Hodnota našeho sdružení byla vždy v odborné činnosti, přípravě podkladů pro dotace a jejich zúčtování, propagaci atd. Přitom aktivita v této oblasti neustala, jako Sbor jsme stále připravovali pro obec různé materiály a účastnili se osobně i podzimních jednání ohledně projektu na záchranu hradního paláce. Naopak to byla obec, která v posledních dvou volebních obdobích pro hrad neudělala prakticky vůbec nic a za celou tuto dobu nebyla schopna ani zaslat žádost o dotace, aby práce na hradě mohly pokračovat tak jako v předchozích letech (ačkoli ji Sbor vždy poskytl všechny potřebné podklady, jež stačilo víceméně jen poslat). Po jediné aktivitě obce z podzimu minulého roku (již zmíněný projekt týkající se hradního paláce) zbyla jen pachuť pro všechny zúčastněné. Byla to obec, jež ukončila předchozí praxi účasti zástupců Sboru na inspekcích orgánů památkové péče na hradě a informování Sboru o všech záležitostech týkajících se hradu, byli to zástupci obce, jež se přestali zúčastňovat jednání Sboru.
Správní rada Sboru na svém únorovém jednání (2014) rozhodla, že nemá jinou možnost, než výzvu obce respektovat s tím, že nemá cenu se donekonečna dohadovat se stávající reprezentací obce. Sbor tedy koncem dubna 2014 prostory předal obci i s nářadím, jež většinou patřilo obci. Zbylou nepatrnou část náčiní v majetku Sboru nemělo cenu vyčleňovat a tak byla předána obci jako dar. S obcí bylo dohodnuto, že nářadí bude prioritně nabídnuto dolnodobroučským hasičům a tak se i následně stalo. V červnu 2014 se konala valná hromada Sboru, jež dosavadní postup schválila. Dále rozhodla o odstoupení Sboru od smlouvy s obcí z roku 1993, jež upravovala vztahy mezi Sborem a obcí ohledně lanšperského hradu. Ze strany obce nebyla v několika bodech dlouhodobě plněna, vykázáním Sboru z Lanšperka pak naopak není možné plnit závazky k hradu ze strany Sboru. O tom, že Sbor nadále nemůže být spoluodpovědný za stav lanšperského hradu byly pak následně informováni nejen zastupitelé obce, ale i příslušné orgány státní správy (např. Národní památkový ústav, Archeologický ústav AV ČR, atd.)
Výše popsané kroky ale neznamenají, že Sbor končí svou činnost, nebo že se od lanšperského hradu odvrací. Výše zmíněná valná hromada potvrdila další fungování Sboru. Nadále chceme upozorňovat na vážný stav hradu, hodláme se věnovat osvětové, publikační a odborné činnosti a v neposlední řadě bude pokračovat i organizace turistických pochodů, jež jsou chápány jako jedna z propagačních aktivit Sboru. A pokud se změní názor obce Dolní Dobrouč na lanšperský hrad, chceme opět spolupracovat na jeho faktické záchraně. Prozatím je ale hrad obcí vnímán jako nepříjemná kupa kamení, přinášející jen a jen potíže.